Jdi na obsah Jdi na menu
 


BAREVNÉ MUTACE

23. 5. 2010


 

Všechny andulky, které žijí

volně v australské přírodě jsou zelené. Někteří světle trávově zbarvení ptáci mají žlutou obličejovou masku, navíc černě a žlutě vlnkovanou hlavu, křídelní krovky a peří na hřbetě. Dlouhá ocasní pera mají tmavě modrou barvu, kratší jsou zelená a černá se žlutými příčnými proužky. Černé letky mají jsou olemovány zeleným okrajem a širokými bílými pruhy. Ty jsou vidět pouze za letu. Fialově zbarvené lícní skvrny a šest malých černých teček na hrdle (hrdelní znaky) zdobí zevnějšek divoké papouška vlnkovaného. I dnes létají miliony těchto malých zelených papoušků nad stepí a savanami Austrálie. Jen velmi zřídka v jejich hejnech můžeme spatřit žlutého nebo modrého ptáka. I v přírodě sice dochází k podobným mutacím, ale odlišně zbarvení ptáci nepřežívají dlouho, protože jejich nápadné opeření často padne do oka četným nepřálelům, a tak se snáze stávají jejich obětmí. Na druhou stranu, kdyby si divoké andulky chtěly udržet nové zbarvení, musely by se pářit pouze s ptáky se stejnými dědičnými faktory. A to je velice vzácný případ. Pouze člověk může barvy upevnit.

Ve 20. a 30. letech byly poprvé vyšlechtěny modré a žluté andulky, po nichž následovaly bílé, opalínové a skořicové. Tyto a několik dalších mutací pak vedly k vytvoření stovky kombinací různých barevných kombinací. Ráda bych vám přiblížila nejběžnější z nich.

 

 

Šedá a šedozelená
Australští chovatelé vyšlechtili z modrých andulek šedé. Při výzkumu buněk peří se ukázalo, že se v nich neodráží modrá barva spektra, ale jen šedá. Když se kříží šedé a modré andulky, mláďata jsou nositeli obou barev. Při páření šedých andulek se zelenými nikdy nedostaneme zelené, ale šedozelené.

                                             šedá

 

 

Skořicová kresba
Skořicové andulky mají skořicově hnědé vlnkování a skořicové hrdelní znaky. Při této mutaci se v peří uchovalo jenom hnědé barvivo, černé se ztratilo. I letky jsou šedohnědé, ale u původně zbarvených andulek (zelených) jsou tmavošedé. Barva znaků kolísá od skořicové do tmavohnědé, základní zbarvení bývá pastelové.

Skořicový faktor se dědí podle pohlaví. Jenom u samečků se objevuje skořicová, samičky mohou faktor pro tuto barvu zdědit, ale samy tak nikdy zbarveny nebudou. Jsou pouhými přenašečkami této dědičné vlastnosti. Skořicové znaky se mohou

objevovat u mnoha barevných kombinací. Velmi dobře vynikají u sytě zelených a modrých ptáků. Na jejich žlutém, případně bílém hrdle jsou skořicové skvrnky zvláště působivé.

                                       skořicová

 

 

Opalíny
Když se zelení nebo modří ptáci opálově lesknou, dostávají jméno podle nejkrásnějšího drahokamu opálu. Následkem zředění barviva (melaninu) se stává, že vlnkování na hlavě a na krku

zcela vymizí. Na hřbetě vzniká zvláštní klín ve tvaru V bez vlnkování a krovky křídel nesou velké černé, někdy splývající, skvrny. Opalíny mívají nápadné hrdelní znaky a často jich bývá větší počet, proto se navzájem překrývají. Letky mají široké příčné pruhy v základní zelené nebo modré barvě. Zato ocasní pera jsou podélně olemovány a u základu světlé.

                                           opalín

 

 

Ptáci s plavou kresbou (falby)
U těchto andulek vymizel nejen černé, ale také hnědé barvivo a nahradila ho žlutá nebo červenohnědá barva. Následkem toho jsou vlnkování na hlavě, křídelní krovky a hřbet velmi světlé. Tito ptáci mají červené oči s bílou duhovkou. Základní barva je nejlépe patrná na kostřeci (viz stavba těla). Nejkrásnější jsou bílé a žluté, na nichž jsou pozoruhodné žlutohnědé kresby na hřbetní straně. Hezké jsou plavé opalíny.

 

Recesivní straky
Tato mutace se poprvé objevila v roce 1930 v Dánsku na výstavě v Kodani, proto se jim dodnes říká "dánské straky". Tito ptáci jsou skutečně pestří, mají nepravidlené a zářivé barvy, říká se jim také harlekýni. Recesivní straku poznáme

podle velkých tmavých očí a ružově zbarveného ozobí. Ani dospělý sameček nemá modré.

                                                    recesivní straky

 

 

Dominantní straky
Dominantní straku člověk prvně spatřil v roce 1935 v Sydney v Austrálii. Z toho důvodu se jim někdy říká "australské straky". Od roku 1956 se hojně chovají v Evropě. Jsou to velcí ptáci s pravidelnou kresbou, poznáme je podle žluté nebo bílé skvrny na krku. Většinou mají tyto andulky žlutý nebo bílý pruh usprostřed spodní části hrudi. Podle tohoto znaku dostaly název "pásové straky".

                                      dominantní straky

 

 

Kontinentální světlokřídlé straky
Zelené světlokřídlé andulky mají letky a ocasní pera žlutá, modří ptáci pak bílá. Několik per by mělo mít čistě světle žlutou nebo bělavou barvu, přestože nemají čisté zářivé zbarvení. Tyto mutace mají často světlou skvrnu na tvářích. Chovají se ve všech možných

typech zbarvení, ale jejich barvy jsou světlejší, takže nejsou tak působivé. Dosud se nepodařilo vyšlechtit stejnoměrně a pěkně zbarvené letky. U těchto andulek se vyskytuje skvrnitost na těle, hlavně na křídelních krovkách. Není divu, že se všechny andulky se světlými letkami označují jako jedna z forem kontinentálních strak. Dříve se nazývaly holandské straky, protože byly vyšlechtěny v Nizozemí.

 

Žluté andulky
Díky tomu, že se utvořily jiné buňky než u původních andulek, mohou existovat žluté. Pero žlutého papouška modrou barvu absorbuje a neodráží. Proto je vidět jen žlutá barva, kterou vytváří tukové barvivo. Kromě toho je potlačeno i černé a hnědé barvivo, které vykresluje jak vlnitou kresbu, tak barvu letek a ocasu. Proto jsou takoví ptáci čistě žlutí, bez vlnkování. Od lutina se liší tak, že nemá červené, ale černé oči s bílou duhovkou. Samečci mají modré ozobí, samičky hnědé, ale lutino andulka má po celý život ozobí růžové. Vyskytují se také čistě žluté andulky s velkýma černýma očima, které mají naopak tmavou duhovku a růžové ozobí.

                                                   žluté andulky

 

 

Bílé andulky
Lidé je vyšlechtili ze světle žlutých a bledě modrých andulek. Mají černé oči, nejsou to proto albíni. Šlechtění nebylo vůbec jednoduché, v první generaci byli tito ptáci většinou svěle zelení, ale tušilo se, že mají geny pro bílou barvu. Po spáření těchto světle zelených andulek se narodily bledě modré, bledě žluté a čistě bílé andulky. Čistě bílých ptáčků ale nebylo moc, mnoho těchto bílých andulek mělo méně nebo více modrý nádech. Přesto jsou velmi hezké.

                                                  bílá andulka

 

Lutino
Toto jsou světle žluté andulky s červenýma očima a světlou duhovkou. Bývají sytě a čistě žluté, málokdy se objevuje zelený nádech. Ozobí, nožky a drápky zůstávají po celý život růžové, lícní skvrny jsou bílé. Říká se,že jsou méně nadané.

                                                     lutino

 

Albina
Bílé andulky s červenýma očima jsou albíni a také mívají modravý lesk. Jejich ozobí, nožky a drápky jsou vždy zbarveny světle růžově.

                                         albino

 

Modrá se žlutou škraboškou, žlutohlavá a duhová
Žlutá škraboška se objevuje u modrých andulek v podobě žluté obličejové masky a černě skvrnitých ocasních per. Kontrast mezi čistě modrým peřím na těle a žlutou škraboškou je výrazný. Tento typ vidíme nejčastěji u ptáků tyrkysově zbarvených. Lícní skvrny jsou fialové.

Podobnou barevnou mutací jsou žlutohlavé andulky, jež byly vyšlechtěny z opalín. U těchto ptáků je celá hlava bílá nebo žlutá. I jejich peří je výrazně opalizující. Zvlášť krásně zbarvení se nazávají duhoví, Rainbows, a není divu, že jsou velmi vyhledávaní. Duhové andulky jsou ze všech andulek nejpestřeji zbarvené.Chovají se v kombinacích. Na žlutohlavých modrých ptácích se často také objevují i světlá nebo čistě bílá křídla.

Chocholaté andulky
Tito ptáci s chocholkou vypadají roztomile a vesele. Chocholka může být špičatá, více méně vztyčená nebo kulatá, případně polokulatá, která vypadá jako čepička nebo pážecí účes.

 

                                               chocholaté andulky

 

 
 

 

Fotoalbum



Archiv

Kalendář
<< březen / 2017 >>


Statistiky

Online: 2
Celkem: 57555
Měsíc: 544
Den: 16

 
 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA